Co jsou chemické removery na odstranění permanentního make-upu?

Ve světě permanentního make-upu (PMU) zní pojem „chemické removery“ působivě, ale co ve skutečnosti znamená?

Chemické removery nejsou v kosmetickém průmyslu žádnou novinkou, přesto je jejich použití v PMU stále zahaleno tajemstvím.
Mnoho PMU specialistek je vnímá jako zázračné řešení, které dokáže napravit jakékoli problémy s nepovedeným PMU nebo tetováním. Je však načase tento mýtus vyvrátit: na chemických removerech není nic zázračného. Jde o agresivní chemické roztoky, které mohou obsahovat kyseliny, zásady nebo solné roztoky a jejichž účelem je zesílit trauma způsobené jehlou specialisty.

Proces chemického odstraňování PMU pomocí těchto chemických removerů spočívá v kombinaci mechanického a chemického traumatu kůže. Mechanické trauma způsobuje jehla, podobně jako při technice aplikace PMU nebo tetování. K poranění kůže se používají tetovací strojky nebo strojky na PMU, aby chemický remover mohl proniknout do tkáně.

Chemické trauma naproti tomu přímo souvisí s typem použitého chemického removeru – kyselého, zásaditého nebo solného – a s mírou jeho agresivity. Spektrum účinku se výrazně liší: od minimálního zesílení, typického pro solné chemické removery, až po vysoce agresivní působení kyselých removerů s pH 1–2 nebo zásaditých chemických removerů s pH 13–14.

Toto kombinované poškození kůže vede k částečné destrukci tkáně, přičemž částice pigmentu jsou vypuzovány spolu s nekrotickou tkání. V tomto procesu hraje klíčovou roli zánět, protože přitahuje do poškozené oblasti buňky imunitního systému, které během zánětlivé reakce pomáhají částice pigmentu dále odstraňovat.

Čím agresivnější je působení na kůži, tím silnější je zánět a tetování nebo PMU se odstraňuje prostřednictvím poškození a nekrózy tkáně. Specialisté si však často neuvědomují, jak nebezpečné je používat chemické removery bez plného pochopení jejich agresivity. Balancují tak na tenké hranici mezi odstraněním pigmentu a zachováním zdravé kůže a mohou způsobit závažné poškození a jizvení.

I v rámci jedné skupiny chemických removerů, například kyselých, existují výrazné rozdíly v agresivitě, složení, koncentraci kyseliny a hodnotě pH. Mnoho specialistů nezná hodnotu pH chemického removeru, který používá, což vede k chybám a závažným komplikacím. U zásaditých removerů je situace ještě horší – hůře se kontrolují a mohou mít pH až 13–14, srovnatelné s čističem odpadů. Zásadité removery mohou způsobit destrukci tkáně kolikvační nekrózou, takže je obtížné řídit hloubku a intenzitu jejich účinku.

Závěrem: chemické removery nejsou zázračná řešení; jsou to nástroje, které zesilují trauma kůže v naději, že se pigment vypudí spolu s nekrotickou tkání a kůže se vyčistí díky zánětlivé reakci imunitního systému. Vyzývám všechny PMU specialistky a specialisty, aby k chemickým removerům přistupovali s maximální opatrností. Seznamte se s mechanismy jejich účinku, pochopte jejich agresivitu, složení, koncentrace a hodnoty pH a v praxi je používejte s rozmyslem.

K tomuto tématu máme ještě jeden článek: Removery na odstranění permanentního make-upu: mýty a realita